Zlaté jablko věčné touhy

je název jedné povídky z knihy Milana Kundery Směšné lásky. A zase jsem získala plusový bod, bezva. Mám, starého kamaráda, co jsme si spolu vždycky rozuměli a měli se rádi. Teď jen občas písneme a vlastně spíš legrace, on něco přečte, pošle krátkou recenzi a mně to nedá, tak hned lovím v knihovně a pouštím se do čtení. Skvělé na celé věci je, že jak stárneme, zapomínáme, takže už  občas dochází k tomu, že sáhnu po knize, co jsem v mládí četla a byla nezapomenutelná a dnes se mi zná, že je to horká novinka. Je to nesmírně pozitivní, neb nemusím nové knihy kupovat, protože možná za nějaký čas, budou pro mě všechny knihy, a že jich mám docela požehnaně, že to budou žhavé novinky.

Tak si dnes dočtu Směšné láky a říkám si, kolik směšných, podivných ale i smutných lásek je kolem nás. A že tu lásky jsou, to víme, že jsou některé opravdové, plné vášně a sexu, některé jen virtuální, někteří se stali přáteli a scházejí se, protože jsou třeba naladěni na stejnou vlnovou délku, pro některé je to relax a oraz, pro některé nedílná součást života, skoro závislost.

Já vím, že to tu  není Literární tržnice, ale ten Kundera a jeho Směšné lásky, to vám můžu doporučit, je to knížka  dost dobrá a stojí za přečtení, dávám si ji podruhé. Nemluvě o tom, že je i poučná J